Černá nebo bílá? Amalgám nebo kompozit?
To je dilema většiny pacientů: Jakým materiálem si nechat ošetřit zubní kaz? Který materiál je nejlepší?
Jednoznačná odpověď na tyto otázky se hledá velmi těžko. Bohužel se zatím nedá ani o jednom materiálu říct, že je nejlepší, nebo snad dokonce ideální.
Každý má své klady a zápory, které musíme při rozhodování zvážit. Definitivní rozhodnutí o volbě výplňového materiálu je vždy na zubním lékaři, který by ale měl vzít v úvahu také pacientovy preference.
Tradiční amalgámové (černé) výplně
Tradiční amalgámové (černé) výplně se s drobnými úpravami ve složení používají již přes 100 let. Jsou tedy dostatečně prověřené a jejich užití podložené mnoha lety práce s tímto materiálem je jejich největší devízou.
Mezi další výhody amalgámových výplní, které nás mohou při rozhodování přesvědčit, patří jejich antibakteriální účinek díky obsahu stříbra, vysoká odolnost vůči žvýkacím tlakům, jejich relativně snazší zhotovení a v neposlední řadě také cena. V dnešní době ale už neplatí, že „černé plomby“ jsou zadarmo, tedy hrazené zdravotními pojišťovnami. Ty totiž hradí pouze ručně míchaný amalgám.
Co je to míchaný amalgám
Při ručním míchání rtuti s pilinami kovů však dochází k nedokonalému smíšení obou složek, což se pak projevuje na kvalitě výplně. Proto začal být ručně míchaný amalgám postupně nahrazován tzv. kapslovými amalgámy, kdy přesně dané poměry jednotlivých složek dokonale smísí stroj. Tyto výplně ale pojišťovny nehradí, proto se na ně u většiny zubních lékařů doplácí.
Nevýhoda amalgámu
Největší nevýhodou amalgámu je jeho nulová vazba na zub. Před zhotovením výplně se tedy musí kromě samotného kazu vyvrtat ještě podsekřiviny do zdravé části zubu, do nichž se výplň zaklesne, aby nevypadla. To pochopitelně vede k většímu oslabení zubu. Vlivem spojení nulové vazby k zubu a jeho oslabení spolu se žvýkacím tlakem pak dochází pod výplní ke vzniku prasklin, které mohou být v některých případech pro zub likvidační. Amalgám jakožto kov má zcela odlišné fyzikální vlastnosti než zubovina. Z dlouhodobého hlediska mírně zvětšuje svůj objem – bobtná a může zub poškozovat. Velmi diskutovanou otázkou je nebezpečnost amalgámu kvůli obsahu rtuti. Nebylo však prokázáno uvolňování rtuti z plomby do těla a ani jiná zdravotní škodlivost amalgámových výplní.
Za úvahu však stojí, co se děje se zbytky umíchaného amalgámu nebo odvrtaného ze zubu. Ordinace zubních lékařů musí být vybaveny odlučovačem, aby amalgám neskončil v odpadních vodách a mohl být ekologicky zlikvidován. Velmi nebezpečné je ale i uvolňování rtuti
z amalgámových výplní při kremacích do ovzduší. V důsledku toho již severské státy (některé částečně, jiné úplně) zakázaly používání amalgámu a Evropská unie v brzké době také chystá určitá omezení.
Bílé (fotokompozitní) výplně
Bílé (fotokompozitní) výplně provází celá řada mýtů. Prý v zubu špatně drží, často vypadávají, zub pod nimi se snadněji kazí, neodolávají tolik žvýkacím tlakům, jsou moc drahé atd.
Pravděpodobnou příčinou těchto mylných teorií je skutečnost, že jsou bílé plomby z technického hlediska náročnější na zhotovení. Kompozitní materiál se k zubu fixuje adhezivně, což zjednodušeně řečeno znamená, že se k zubovině „přilepí”. To je jeho obrovská výhoda, která umožňuje preparovat zub pouze v rozsahu kazu a není nutné vyvrtávat podsekřiviny ve zdravé části zubu, jako je tomu u amalgámu. Dále díky tomu lze překrývat odhalené krčky bez nutnosti vrtání a například také upravovat tvar zubů z důvodu estetiky.
Pro dokonalou adhezivní fixaci je však nezbytné naprosté sucho. Při nedodržení této podmínky hrozí právě selhání výplně. Z toho důvodu se bílé plomby zhotovují v kofferdamu – speciální bláně, která izoluje daný zub od zbytku dutiny ústní, a zamezí tak přístupu slin.
Fotokompozitní výplň se vrství po malých částech, které se průběžně polymerují (vytvrzují). Po ošetření tedy může pacient na plombu okamžitě kousat (na rozdíl od amalgámu, po jeho použití se doporučuje alespoň dvě hodiny nejíst). Tím získáváme kromě časové náročnosti na zhotovení řadu výhod. Vrstvit se dají různé odstíny, čímž můžeme dosáhnout velmi přirozené, až neviditelné výplně. To je nezastupitelné hlavně při dostavbách uražených předních zubů. Zuby se takto také dají snáz dostavit do původního tvaru, což obnoví nejen funkci, ale i estetiku zubu.
Fotokompozitní materiály během posledního desetiletí prošly významným vývojem, a tak se postupně staly materiálem první volby v zubním lékařství.
Ani bílé výplně však nejsou vhodné pro všechny typy defektů. Defekty většího rozsahu je třeba ošetřit nepřímo v laboratoři, pomocí tzv. onlayí
a overlayí, což jsou náhrady zhotovené laborantem z fotokompozitního nebo keramického materiálu.
Vždy je tedy třeba důkladné vyšetření ošetřujícím lékařem, který se na základě všech informací rozhodne pro volbu nejlepšího výplňového materiálu právě pro daný případ.